Pacino

Démophobia – Déma, kytarista a zpěvák Znouzectnosti, která v různých podobách letošní Meziprostor provází, ve svém sólovém setu předvede polohy křehké, rozverné i zadumané. Folkpunk oholený na dřeň projevu.

Balet Čsl.rozhlasu – provázání Meziprostoru s echt československým undergroundem a sympatie k podzemní kultuře minulého režimu – to nejsou jen laciné reklamní kecy. Ctíme a vítáme lidi, kteří to mají podobně –jako třeba Brňané Balet československého rozhlasu. Zážitek z jejich produkce bude zásadní, máme-li věřit sebereklamě: „Naše vystoupení mohou zanechat dojem i na několik desítek let a mohou obsahovat stopové prvky opravdového umění. Je téměř jisté, že žádná chvála našeho působení nemůže být dostatečná.“

Znouzectnost – na hvězdy Meziprostor nehraje, ale pravda je taková, že jen málokdo nezná Znouzectnost. Chlapi, kteří zůstali navzdory věku pořád trochu klukama, se už přes tři dekády protloukají po pódiích a mluví pořád řečí, které rozumí 9 z 10 středoškoláků. Plus samozřejmě jim rozumí i další, mezi které se řadíme i my.

Cat O´nine tails (FIN) – jeden ze dvou zahraničních hostů, pirate metal ze země tisíce jezer. Shanty, šátky, šavle v zubech a křesťanské poselství? Dává to smysl? Podle pověstí o energické show a sympatickém osobním přístupu by mohlo. Nechte se překvapit spolu s námi.

Edith – alternativní muzika to na benešovsku nikdy neměla moc jednoduché, o zaťatější jsou ale kapely, které zde vydržely hrát. Edith prodělali vývoj od úderky složení basa-basa-bicí k něčemu mnohem záludnějšímu a temnějšímu, k čemuž výrazně přispívá zpěvačka s klávesačkou. Další narušení genderového stereotypu o tom, že kapela s holkama „vyměkne“.

Kolben Dechber band – řinčící akustiky, psychedelie a kořeny co sahají hodně hluboko pod zem. Staré páky, co nemají důvody mistrovat na mladší, protože jsou s nimi na jedné lodi. Hipíci, co odmítají opustit svůj vysněný svět, ať se zeměkoule točí, jakým směrem chce.

Safenat Paneach – s novým bubeníkem, komplet novým repertoárem a o dost jinou muzikou než dřív, ale se stejnou výzbrojí v textech Ivana Magora Jirouse. Plzeňsko – posázavská parta již potřetí na festivalu, který miluje.

Houpací koně – ústecká legenda, která věrně zrcadlí krásu i jizvy města kontrastů v top textech. Písničky do nonstopu, soundtracky k balení na smrt utahaných servírek, noční procházky po odvrácené straně duše. Dřív se tomu říkalo „kytarová muzika“ – no dobrá, kytary jsou tam pořád, ale jde o to všechno, co je za nimi.

Pacino – to co bylo v devadesátkách a počátku nultých let na indierocku sexy, chytilo trio z Orlové do svých neohrabaných pracek a přesadilo do mnohem tvrdší země. Prý jí bylo jen asi tak půl litru, ale stačilo to, aby si recenzenti několika periodik ucvrnkli do trenek z debutového alba na Stoned to Death (cena vinyla za album roku included). Voda neteče, ale stojí, vždycky, kde stojím já!

Maira (AUT) – těžko odolat kapele, kterou jsme neznali osobně, ale která mnohými slovy opěvovala krásu Skalákova mlýna a myšlenku DIY akce na tak magickém místě. Nadto se zjistilo, že muzika těchto sympatických Rakušáků je dost dobrá a vyplňuje ideálně žánrovou mezeru. Trochu postrock, trochu shoegaze, trochu nahlížení do propasti, která může nahlédnout zpátky do tebe.

PS: Všechny zmíněné kapely si můžete poslechnout na kompilaci, která v příležitosti letošního Meziprostoru vychází.