Kryštof: Já si nejvíc pamatuju to hasičský auto a jak jsme běhali s Járou.

Ivana: Bohoslužby pod širým nebem u rybníčka.

Kryštof: Mami, co tam táta dělal? Nějaký blbosti?

Ivana: Byla tam i kamarádka Jitka ze Slezska.

Kryštof: Slezská orlice.

Ivana: Proč jste měli ty sluchátka na uších?

Kryštof: Protože tam táta řval. Abysme neohluchli.

Ivana: Byla tam taky ohromná bouřka, až se čajovna uplně vzdouvala, takový proudy tam lily.

Matěj: Už si to nepamatuju, vy jste tam byli?

Kryštof: Asi jsem někde běhal s Járou, v pláštěnkách jsme tam běhali.

Alois: Strejda Kopy, mami. (na fotce)

Ivana: A strejda Zajíc a Saša Flek.

Alois: Ploč tam je Kopy dneska?

Alois: Tam máme basének náš! (na fotce u rybníka na Mlýně)

Ivana: Kruh.

Alois: Já tam měl nožičky takhle do vody, tys mě odstlkovala takchle.

Ivana: A Heryán tam zpíval od U2 písničku.

Alois: A ten udělal divadlo tenchleten.

Ivana: Jo?

Kryštof: A my jsme si tam s Járou chodili i sami kupovat nanuky. I brát. Ta paní nám to dovolila, nám říkala, ať si vezmem. Tam bylo maskovaný auto a v něm restaurace. My jsme si tam taky koupili jídlo?

Ivana: Byl tam taky kamarád Darek a Marek.

Alois: Dálek?

Kryštof: Párek.

Alois: A já šel do vody, žejo?

Ivana: Byl tam taky Jumper. Ten žije v Íráku.

Kryštof: V týráku?

Kryštof: A ten traktor nefungoval?

Ivana: Já si pamatuju setkání s pankáčem Kubou a s jeho ženou Juditou z Modlitby pro Juditu. To byly vedra.

Kryštof: Tady je východ z Meziříčka. (na fotce)

Ivana: Buď vítán, kdo v dobrém přicházíš. Vstup s kravatou na vlastní nebezpečí.

Alois: Tam byla muzika naše.

Ivana: A pamatuju si žáby v rybníčku.

Alois: Žabník.

Kryštof: Žabím krokem a pak krabím skokem... Tam jsme nemohli?

Matěj: Strejdovi Kopymu tam spadly brejle, ne?

Ivana: Foťák.

Ivana: Lojsík tam vozil rudlík.

Alois: Já to plotože vezu.

Ivana: Taky jsme byli v Telči. Tam jsme koupili dřevěný meče. Telč.

Kryštof: Terč.

Alois: Takchle do luky, takchle s nim bojovali.

Ivana: krásný domy tam byly.

Ivana: Já si pamatuju, že na Mlýně v tý menší věži je antikvariát. Tam jsem našla tlustou krásnou knihu o židovském vaření.

Kryštof: S Járou jsme prolézali závoru spodem. A taky jsme tam lezli nahoru.

Matěj: Hrály tam Zelené koule.

Ivana: V čem tam lidi bydleli.

Kryštof: V autech.

Ivana: A taky ve stanech.

Ivana: V tom antikvariátě měli plakát, co je na Fibichu z mýho dětství, tak to hned bylo takový domácí pro mě.

Alois: Já lídil, jel.

Kryštof: A to auto dřív jezdilo normálně? A bylo to bezpečný?

Ivana: A ta paní, co vám dávala ty nanuky, to byla paní Skaláková. Já chtěla jít na pošťácký workshop, ale na ten jsem se nedostala. Hezky to měl ten Vassil připravený. Taky si pamatuju toho kazatele z Anglie, tu rodinu, připravovali dobrý zeleninový saláty. Všechny jejich děti vyrostly na cestách v jejich autě.

Kryštof: Měli někdy na cestách narozeniny?

Ivana: Jo, taky.

Ivana: Taky jsme tam jezdili tím krajem. Do Staré Říše, kde bydlí Juliána od Magora. Ty pole všude okolo. S obilím. No nádhera!

Ivana: Pro mě nejkrásnější muzika byla při bohoslužbě.

Kryštof: Nene. Projevy radosti jsou nejkrásnější muzika.

Ivana: Taky.

Kryštof: A takhle jsme se loučili? Proč jsme se takhle loučili?

Kryštof: Tati, tohleto máš pro Vassila: x x x K

 

Nejkrásnější muziku hraje vždycky táta!